„Vyrostla jsem divoká a divoká chci zůstat. Jsou tři v noci a moje utancované tělo sedí v taxíku k smrti ponořené do role oběti. Řidič vypráví o synovi, který se po deseti letech rozešel se ženou, a o vlastní ženě, která mu zahýbá, a o bohu, k němuž má údajně docela dobrý vztah. Proto taky odpouští teploušům, že jsou teplí, protože za to vlastně nemůžou. Mám horečku, problémy s koordinací, v přehřáté krvi jedno promile a už poněkolikáté jsem si domluvila schůzku na místě, kde vládne absolutní oportunistická nevázanost. Jde o moji úctyhodnost, o ocel a beton, o ohromné průčelí s okny, která se dají zavřít pohyblivými roletami, o můj strach ze smrti, jde o explozi vnímání a možná taky trochu o organizovanou formu zvukových zážitků.“
Tenhle překlad mi dal pořádně zabrat, ale nakonec ho obec překladatelů ocenila Prémií Tomáše Hrácha, jak si všiml Český rozhlas. Nahlédnout do knihy lze na webu iLiteratura.